Vladimír Boudník je nejvýznamnějším protagonistou tzv. českého informelu, specifické podoby české abstrakce konce 50. a první poloviny 60. let. Jeho zcela nový přístup ke grafice měl ohromný ohlas mezi mnoha mladými umělci, kteří navázali na jeho objevy aktivní a strukturální grafiky. Zároveň patří k několika českým umělcům, jejichž význam lze vnímat i ve světovém měřítku; již na začátku 60. let se jako jediný Čech vedle Františka Kupky dostal do prvních publikací mapujících dějiny abstrakce francouzského kritika Michela Seuphora. Boudník k ní sice dospěl poněkud později než Wols, Mathieu či Pollock, s nimiž bývá často srovnáván, ovšem zcela nezávisle, navíc v hermeticky uzavřeném prostředí Československa 50. let, kde byla považována téměř za nepřátelský, socialistickému člověku zcela cizí projev.                                      

Do širokého povědomí Boudník vstoupil i díky tomu, že byl nejbližším přítelem spisovatele Bohumila Hrabala, který mu věnoval několik textů, především prózu Něžný barbar. Hrabal byl citlivým a originálním interpretem Boudníkovy tvorby, líčení jeho života však podřizoval básnické licenci, takže se někdy zcela nekryje s historickou skutečností.                

Právě umění českého informelu představuje jeden z nejvýznamnějších souborů chebské galerie, důležitými díly jsou zde zastoupeni téměř všichni jeho hlavní protagonisté a ve stálé expozici je mu věnován celý jeden sál. Ve sbírkách GAVU Cheb se nachází i 14 grafických listů Vladimír Boudníka, ty však ve stálé expozici divák nenajde, neboť práce na papíru nejsou vhodné k trvalému vystavení. Proto jej nyní prezentujeme alespoň formou dočasné výstavy v apendixu stálé expozice v rámci cyklu „výstavy z depozitáře“.