Aktivní grafika byla prvním a největším objevem Vladimíra Boudníka (1924-1968) na poli grafických technik. Dospěl k němu na podzim 1955 díky své práci v továrně. Předtím zpracovával matrice z použitých plechů klasickou technikou suché jehly. Nyní si všiml, že i náhodné stopy opotřebení mají své estetické kvality, a začal je zpracovávat kladivem a jinými nástroji a vtlačovat do nich kusy odpadních materiálů. Výsledkem byly abstraktní dynamické kompozice, které jsou zcela originálním českým příspěvkem ke světové poválečné abstrakci. Po roce 1959 v jeho práci převážila strukturální grafika, jeho další významný objev, založený na otiskování materiálů
se zajímavými texturami, které na matricích fixoval nitrolakem. Ovšem i poté někdy oba postupy kombinoval a také stále prováděl nové otisky ze starších „aktivních" matric. Drobná výstava ve výstavním formátu jednoho díla „opus magnum" představuje právě jednu z jeho nejznámějších aktivních grafik v sedmnácti různých otiscích, které vznikly v průběhu několika let. Na jejich souběžné prezentaci chce dokumentovat Boudníkův specifický přístup ke grafice, zejména vývoj jeho práce s barvou, a také specifické zacházení s grafickými konvencemi (uvádění nákladu či datace).