Výstava se ohlíží za tvorbou 80. a 90. let dvou plzeňských umělců, shodně narozených v roce 1950. Od roku 1978, kdy se potkali, se jejich umělecké dráhy vyvíjely dlouho souběžně až do roku 1989, kdy pomalu začaly rozcházet. Po krátkém období, ovlivněném jejich učiteli Jiřím Paterou a v Malinově případě i Zdeňkem Sýkorou, dospěli v letech 1983-84 už v relativně pozdním věku k projevu, který patřil k tomu nejaktuálnějšímu, co u nás na poli výtvarného umění vznikalo. Oba tehdy byli vnímání jako nedílná dvojice. Jejich práce byly rámcově podobné (měly konceptuální charakter, reflektovaly přírodu), zároveň se i navzájem velmi odlišovaly. Milan Maur dospěl až k čistě konceptuálnímu projevu, jehož výstupy se stále ještě převážně odehrávaly v médiu obrazu či kresby. Václav Malina nikdy malovaný obraz neopustil a jeho tvorba bývá řazena k tzv. metamalbě, tj. malbě reflektující samu sebe, svou historii a prostředky. Zatímco Maur je meditativní introvert a jeho práce nás zavádí na hranici prázdna a ticha, Malina naopak zvučný extrovert, který ve svých obrazech pracuje s výrazovou silou nelomených barev, a jeho vrcholné obrazy jsou nikoliv náhodou inspirovány jazzem.