Prostřednictvím historických i současných fotografií, přípravného materiálu (modely, sádrové odlitky, studie), ale i několika originálních děl výstava představí umění ve veřejném prostoru, tj. pomníky, pamětní desky, díla dekorující architekturu nebo volné sochy, které vznikly za posledních dvě stě let na území Chebu. Jde o sféru kulturního dědictví, jež je veřejnosti paradoxně nejméně známa, z pohledu historiků umění nejméně zpracována a z hlediska památkové péče nejvíce ohrožena. Díla však nejsou poškozována pouze počasím nebo vandaly. Mnohem častěji padají za oběť proměnám politických systémů, neboť veřejný prostor v nejširším smyslu je platformou, na níž se vyjadřují politické a sociálně-kulturní zájmy, často zcela protichůdné. Tyto zájmy se manifestují právě skrze umělecká díla, zejména pomníky – a to jak pozitivně, tedy jejich zřizováním, tak i negativně, jejich odstraňováním. Kultivovanější politické režimy předchozí kulturní vrstvy uchovávají jako historický doklad minulosti, méně kultivované je rovnou ničí. Hlavním specifikem Chebu bylo to, že zde až do roku 1945 existovala téměř výhradně německá kultura, jejíž pozůstatky – pomníky, pamětní desky a náhrobky – byly až na malé výjimky odstraněny a zničeny. Přesto od dvou nejvýznamnějších autorů – Karla Wilfert st. (1847–1916) a Johanna Adolfa Mayerla (1884 – 1954) – tu zůstala celá řada významných prací; od prvně jmenovaného je to např. Schillerův pomník či sochy v kostele sv. Mikuláše, od Mayerla zase Dudácká či Cechovní kašna nebo Atlant na budově bývalé České eskomptní banky.