17. století je považováno za zlatý věk nizozemského malířství. Povahu umělecké produkce v této protestantské zemi určovala nikoliv církev a aristokracie, nýbrž patriciát, jehož prosperita se opírala o provozování řemesel, manufakturní výrobu a zámořský obchod. Realisticky pojatá zátiší, krajinomalby, portréty a výjevy z každodenního života tak ve své tématice a stylu odrážejí hodnoty a zájmy této zámožné společnosti.