Jako Karel Škréta platí za vůdčí osobnost malířství v 17. století, tak Petr Brandl (1668–1735) je pokládán za největšího malíře vrcholného baroka v Čechách. První ze dvou přednášek představí Brandla jako na svou dobu nekonvenčního umělce se značným sebevědomím, což dobře odrážejí jeho autoportréty, a podá základní charakteristiku jeho díla (tématika obrazů a malířský styl).