V rámci formátu opus magnum galerie představuje vždy jedno výjimečné dílo. Tentokrát to je Loutka Kiai Ageng z představení „Nawang Wulan" Richarda Teschnera, zapůjčená ze sbírek Österreichisches Theatermuseum ve Vídni, které vlastní největší kolekci jeho prací.
Richard Teschner (1879 Karlovy Vary - 1948 Vídeň) byl malířem a grafikem, světové proslulosti však dosáhl jako loutkař. Jeho tvorba se vyznačovala neustálým experimentováním s novými výrazovými postupy a zároveň i mimořádnou řemeslnou zručností. Teschner studoval na pražské akademii (1896 - 1899) a krátce i na vídeňské Kunstgewerbeschule (1900). V prvním desetiletí 20. století působil v Praze, v roce 1909 přesídlil do Vídně natrvalo. V roce 1911 objevil během své svatební cesty do Holandska javánské loutky nazývané Wayang Golek, které se oproti marionetám vodí zespodu za pomocí tyček. Nalezl tak princip, který mu vyhovoval a jenž stimuloval jeho objevitelského ducha. První série z roku 1912 se ještě silně nese v tradici javánských vzorů, loutky však už uměly provádět mnohem složitější a diferencovanější pohyby. Vyřezával je z lipového dřeva, odíval do látek z proslulých modernistických dílen Wiener Werkstätte nebo maloval ornamentálními vzory - a to i například z lidového umění německého Chebska. V roce 1912 napsal v rychlém sledu několik kusů pro své divadlo, které nazval Zlatá skříňka (Der goldene Schrein). Tato představení byla převážně založena na indonéských legendách (Nawang Wulan). V dalších letech loutkové divadlo zcela pohltilo veškerou Teschnerovu energii a jak v řemeslném, tak i v obsahovém smyslu si v něm stvořil jakési vlastní universum.