Jméno Pavla Saláka (*1951) ze Sokolova ještě před pár lety nikdo neznal. Pohyboval se na samém společenském okraji a nejspokojenější byl, když ho okolí nechalo věnovat se jeho aktivitám. Obával se, aby jeho fantazijní světy někdo neoznačil za projev pominutí smyslů. Nezajímal ho jakýkoliv ohlas, jen práce samotná. Výsledkem jeho soustředěné, po desetiletí trvající práce je ojedinělé dílo balancující na hranicích malby a konceptuálních a ekologických projektů. Vystudoval lesnickou školu a v oboru také začal pracovat. Kvůli svému radikálnímu přístupu, kdy byl za všech okolností na straně lesa, ale o zaměstnání přišel a tím pádem také o služební byt. Nějakou dobu se protloukal jako bezdomovec, řadu let pak žil na ubytovně, právě tehdy se však mohl naplno věnovat své práci. To platí i dnes, když jako důchodce žije v garsonce jednoho sokolovského paneláku. V Sokolově o něm pár lidí ví, že po okolí sází a opečovává borovici blatku – vzácný endemický druh, jehož existenci objevil v Krušných horách. Každý z více než tisícovky Salákových stromků má svůj jedinečný příběh. Dokládají to složky plné fotografií, kreseb, tabulek a terénních záznamů. Právě tato část jeho aktivit se v roce 2023 obtiskla do názvu knihy rozhovorů Aleše Palána s utajenými malíři Muž, který sází borovici blatku. Stejný název má i chebská výstava. Kromě blatek zde bude k vidění také Ztracená země, jak autor nazýval zelený ostrov původní krajiny uprostřed velkolomu Jiří, kde prováděl mapování, sběr rostlin pro herbáře, fotil a psal. Krajině na odpis tak dal paměť a obsah. Už od dětství měl také své Vymyšlené země, pro něž vytvořil sérii fantaskních obrazů, které zachycují dění v jejich městech. Později pro ně pořádal speciálně bodované šachové turnaje, jejichž výsledky pečlivě dokumentoval. Další sférou jeho zájmu je počasí, které sleduje od roku 1986, jeho zápisky doplněné kresbami překypují subjektivními zážitky a barevností.