Pasta Oner (vlastním jménem Zdeněk Řanda, nar. 1979) patří k výrazným představitelům generace, která dospívala po roce 1989 a byla zasažena fenoménem graffiti. Přelomovým okamžikem se pro něj stal nástup street artu, obsahově i formálně mnohem otevřenějšího, který mu nabídl logické východisko z úzkých mezí graffiti. Pasta se stal jedním z jeho průkopníků v našem prostředí, vedle nálepek nebo adbustingu, spočívajícím v kreativní úpravě billboardů, používal zejména sítotiskové plakáty. Svůj graffiti nick - v komplikovanějších piecech PASTA, v jednodušších throw-upech ONER - nyní nahradil obrazovým motivem okřídlené tuby se zubní pastou. Přestože se street art stále ještě pohyboval za hranicí legality, korespondoval už s aktivitami současného umění, kde kritické intervence do veřejného prostoru jsou legitimní strategií. Odtud byl už jen krůček k velkoformátovým malbám na fasádách domů. Zformovala se tu skupina autorů vyšlých z graffiti, k níž vedle Pointa, Trona a Maskera patří i Pasta. Jejich práce dnes najdeme na několika výrazných místech, např. na centru současného umění DOX v Praze, v proluce na Národní třídě nebo také v Chebu, kde k dílům trojice prvně jmenovaných letos přibyla Pastova velkoformátová malba WE SHOULD GET LOST SOMEWHERE (Měli bychom se někam ztratit) na 3. ZŠ na Zlatém vrchu. Po dlouhých letech, kdy se jeho výtvarné aktivity soustředily výhradně na veřejný prostor ulice, nyní vstoupil i do standardního výtvarného provozu jako autor obrazů a objektů originálního jazyka. V celém spektru své práce se hlásí k inspiraci pop artem s jeho kritickým přivlastněním ikonických motivů popkultury. S pop artem souvisí i používání krátkých anglických textů, které jsou integrální součástí jeho prací. Tato úderná, snadno zapamatovatelná hesla připomínají reklamní slogany, zároveň jim chybí snadno rozluštitelná pointa, která se za každou reklamou skrývá. A právě tato ambivalence jim dodává onen charakteristický, jemně znepokojivý náboj, který je charakteristický pro celou Pastovu tvorbu.