Nástup moderního umění v 2. polovině 19. století byl spojen nejen s novými formálními postupy, ale také s hledáním témat, jež by lépe korespondovala s rychle se měnícím světem. Patřil mezi ně i sport a konkrétně fotbal, který se v té době stal nejrozšířenější a nejoblíbenější sportovní hrou. Za uměleckou reflexí, jež však nikdy nebyla příliš častá, se většinou skrývalo silné osobní zaujetí samotných autorů, kteří byli nejen příznivci fotbalu, ale v mnoha případech také jeho amatérskými hráči. Výtvarné umění je schopno tlumočit jeho specifické vizuální kvality – jasnou zeleň trávníků, pestré klubové barvy nebo architekturu stadionů. Jeho časový rozměr však dokáže – samozřejmě s výjimkou nových médií – vyjádřit jen prostřednictvím určité momentky fotbalového zápasu, popřípadě na něj rezignuje, když zobrazuje bezčasovou atmosféru opuštěných hřišť s jejich specifickou poezií. Fotbal od vrcholového po amatérský pronikl celou společností a stal se lidovou zábavou, odrážející i určité společenské jevy. Díky této popularitě mohli od 60. let dále konceptuálně orientovaní umělci pracovat s jeho charakteristickými prvky jako s obecně srozumitelnými kulturními symboly, které už sloužily k vyjadřování obsahů, jež s ním přímo nesouvisely. Výstava, konaná u příležitosti MS v Kataru a vůbec první u nás na toto téma, se zaměřuje na výtvarné umění téměř všech tradičních i nových médií a na fotografii. Vedle českého umění také zahrnuje přesahy do sousedních zemí – Slovenska a Německa. Odvíjí se podle jednotlivých tematických okruhů, které na sebe do určité míry navazují a zároveň vytvářejí volnou chronologickou osu od realistických zobrazení po současné konceptuální umění.