Retrospektivní výstava znovu po více než padesáti letech komplexně představuje sochařské a grafické dílo Miloslava Hejného (1925 -2013). Divákovi předkládá ucelenou interpretaci tvorby tohoto takřka zapomenutého autora mezi roky 1955 -1989, během nichž jeho výtvarný projev zaznamenal několik skokových proměn, způsobených vnitřními i vnějšími podněty. Podobně jako řada umělců jeho generace dospěl k vrcholu v 60. letech, kdy byl také výrazně veřejně činný, zatímco 70. a 80. léta znamenala únik do soukromí a koncentraci na umělecké realizace v architektuře. Vedle volné sochařské tvorby a architektonických zakázek zahrnuje jeho práce také průmyslový design, typografii nebo ilustraci k dětským knihám jeho manželky Olgy Hejné.

Hejného dílem prochází tematická linie emocionálního humanismu v rozpětí od bezprostředního prožitku intimní události k mytologickému archetypu. Jeden z možných klíčů k pochopení a kontextualizaci jeho odkazu, sebevědomě stojícího po boku hlavních proudů českého umění 20. století, je charakteristický aspekt uměleckého dialogu, vedeného jak napříč časem, tak s přáteli umělci - například manželi Janouškovými, Stanislavem Kolíbalem nebo architektem Bohuslavem Rychlinkem. K výstavě vychází autorova monografie, jejímž autorem je umělcův vnuk, historik umění Kryštof Hejný.