Architektonickou výstavu v hlavním prostoru doplňuje drobná výstava stejného zaměření v rámci výstavního formátu opus magnum. Tentokrát má regionální rozměr, neboť chce upozornit na významnou stavbu přímo v Chebu. Budova zdejšího nádraží patří k nejzdařilejším dílům architekta Josefa Dandy (1906-1999), který zasvětil většinu své profesní dráhy návrhům železničních staveb. Po ukončení studií architektury na ČVUT v Praze prošel praxí v několika ateliérech, načas pracoval i v Paříži u Le Corbusiera. Kultivovaný funkcionalismu se stal východiskem jeho osobního stylu, v jehož duchu navrhl celou řadu nádražních budov i drobnějších staveb, jako jsou zastávky či stavědla. Vrcholem jeho tvorby se stal projekt hlavního pražského nádraží, který po mnohaletém úsilí dospěl v 70. letech k realizaci ve spolupráci s manžely Šrámkovými a arch. Bočanem. Prof. Danda byl činný rovněž jako teoretik dopravních staveb a mnoho let působil jako pedagog na ČVUT a VŠUP. V roce 1988 publikoval donedávna jedinou českou odbornou publikaci o drážní architektuře Naše železniční nádraží. Chebské nádraží patří do trojice Dandových staveb, které vznikly v padesátých letech na místě starších budov zničených americkým bombardováním během druhé světové války. Nádraží v Klatovech, Chebu a Pardubicích mají mnoho společných rysů v celkovém rozvrhu, exteriérech i interiérech. Jestliže v prvně jmenovaném musel - ovšem velmi decentně - ustoupit dobovým tlakům a socialistický realismus je patrný zejména v jeho výzdobě, nádraží v Pardubicích (dnes již památkově chráněné) a v Chebu navazují na meziválečný funkcionalismus. Chebské nádraží bylo tehdejší politickou reprezentací vnímáno jako výkladní skříň pro návštěvníky ze západu a v jeho bohaté výzdobě se už uplatňují zahrocené křivky bruselského stylu, inspirovaného výstavou EXPO 58 (dvě mozaiky v hale, kovová plastika na průčelí). Danda svá nádraží koncipoval jako komplexní dopravní terminály s mnoha dalšími doprovodnými funkcemi
(v Chebu to je celnice, autobusové nádraží, čekárna pro zahraniční cestující, restaurace a další komunální provozy atd.), doprovázené rozsáhlými přednádražními prostranstvími, kde na železnici navazovala autobusová doprava a parkoviště osobních aut.