Chebský rodák a sochař Adolf Mayerl (1884–1954) patřil ke generaci německy hovořících umělců z Čech, jejichž nadějnou kariéru přerušila první světová válka. Ve změněných kulturních a politických podmínkách a nelehkých hospodářských poměrech po rozpadu Rakousko-Uherska musel podobně jako mnozí jiní budovat své živobytí zcela od začátku. Dvacátá léta přinesla zakázky v podobě pomníků obětem války, mezi nimiž Mayerlovy práce vynikaly uměleckou kvalitou návrhu i vysokou úrovní zpracování. Společenskou náladu v německých oblastech Čech reflektují také Kašna s chebským dudákem a Cechovní kašna v Chebu, které vznikly podle Mayerlových návrhů v letech 1923 a 1926. Nové možnosti znamenala spolupráce s předními českoněmeckými architekty, díky níž Mayerl vytvořil sochařskou výzdobu pro řadu reprezentativních budov v Praze, v Chebu a ve Františkových Lázních. Přestože Mayerlova díla dodnes dotvářejí veřejný prostor těchto měst, jeho jméno upadlo po druhé světové válce v zapomnění. Františkolázeňská rodačka Dr. Ulrike Zischka z Mnichova, jejíž rodinu se sochařem pojilo osobní přátelství, věnovala roku 2021 františkolázeňskému muzeu sádrový model dudáka z kašny v chebské Březinově ulici, který nyní prezentujeme v rámci formátu jednoho díla Opus magnum u příležitosti sedmdesáti let od autorova úmrtí. Originální model chebského dudáka odkazuje v první řadě na realizaci kašny z roku 1923, která pro svou dobu příznačně akcentovala národní svéráz chebského venkova. Zároveň se však jedná o příklad drobné plastiky, jejíž produkce Adolfu Mayerlovi zajišťovala příjem v nelehké době 30. a 40. let. V rovině vzpomínkové kultury vysídlených obyvatel pak model v následujících desetiletích plnil funkci artefaktu připomínajícího život ve ztracené vlasti.