Výstava Documenta v Kasselu se koná jednou za pět let a je vrcholnou událostí světového umění. V roce 2007 tu byly v množství prací od více než sto umělců k vidění i černobílé fotografie nalepené na bílém listu formátu A4 s popiskou psanou na stroji. Působily nenápadně, stejně jako činnosti, které zachycovaly, a spojovala je přítomnost mladého muže s bujnými vlasy a vousy. Na jedné z nich otočen na eskalátoru upřeně hledí do očí člověku jedoucímu za ním, na dalších zase na ulici jemně naráží do kolemjdoucích. Tím mužem je Jiří Kovanda (*1953) a tématem prací z let 1976 a 1977, které se zapojovaly do aktuálního proudu akčního umění, byla komunikace, omezená na nejjednodušší nonverbální kontakt. Ve svém symbolickém vyznění přesně vystihují dobu, v níž v mezilidských vztazích převažovala lhostejnost. V roce 2007 provedl podobnou akci na pozvání londýnské Tate Modern. Stál za jednou z prosklených stěn galerie podél průchozí pasáže a nápisem vyzýval lidi, aby se spolu přes sklo políbili. Během třiceti let, která ony akce dělí, také maloval, vytvářel drobné objekty a instalace a učil na dvou vysokých školách, kde se stal respektovaným vzorem mladých umělců. Přestože díky zmíněnému průniku na mezinárodní scénu patří k nejúspěšnějším českým umělcům, skromnost a nenápadnost zůstaly jeho základním rysem. Dokládá to i skutečnost, že dosud neměl větší monografický katalog. Ten vychází teprve nyní. Původně měl před dvěma lety doprovázet výstavu v Klatovech, nakonec se jeho dokončení ujala výtvarná fakulta v Ústí n./L. ve spolupráci s GAVU. Nezvyklá koncepce výstavy je založena na jeho prezentaci, samozřejmě doplněné originálními díly. Tento záměr není samoúčelný: jednak odpovídá konceptuální povaze Kovandovy práce, množství textů a obrázků zároveň umožňuje pochopit vnitřní logiku jeho tvorby, pro nepřipraveného diváka přeci jen obtížně vnímatelné.