V roce 1963 vytvořil Jiří Kolář sérii 23 koláží Hommage à Baudelaire s podtitulem Partitura zvukové básně. Cyklus založený na typografických variacích básníkova jména byl jedním z prvních projevů vizuální poezie u nás. V roce 1971 jej zakoupila norimberská Galerie Johanna Ricard, která podle něj o dva roky později vydala album serigrafií. Ty se pak staly poměrně známou a často vystavovanou částí jeho díla. Původní koláže prošly dvěma soukromými sbírkami v Německu a z té současné jsou po dlouhé době opět zapůjčeny na výstavu v České republice. Galeristka Johanna Ricard se v druhé půli 70. let systematicky věnovala východoevropské avantgardě a připravila i několik českých výstav (např. Ladislav Novák, 1974; Josef Vyleťal, 1975), které v době normalizace byly ojedinělými průniky českého umění na mezinárodní scénu. Nejvíce se však zabývala Jiřím Kolářem. Vedle stejnojmenné výstavy představující baudelairovské motivy v jeho díle (1973), k níž vydala i ono album, připravila ještě další výstavu v roce 1979. V doprovodné skládačce se kurátorka Daniela Uher zabývá právě tímto zajímavým aspektem recepce Kolářova díla.