Jiří Balcar je klíčovou postavou výtvarného umění šedesátých let – patřil k nejvýznamnějším malířům té doby, zároveň ovlivnil i dobovou estetiku jako autor knižních obálek a filmových či divadelních plakátů Jeho reprezentativní výstava přichází po dlouhé době (ta předchozí se uskutečnila před dvaceti lety v Galerii hlavního města Prahy), tentokrát doprovázená monografií z nakladatelství Arbor vitae. Jiří Balcar se narodil roku 1929 v Kolíně a zemřel předčasně při automobilové nehodě v roce 1968 v Praze. Vystudoval dějiny umění a typografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Františka Tichého a Františka Muziky. V průběhu své nedlouhé kariéry prošel několika stylovými etapami, v nichž osobitě reagoval na aktuální vývoj ve světě, ať už to byla existenciální abstrakce, lettrismus, později nová figurace a pop art. Jako výtvarník byl uznáván již za svého života a patřil k okruhu významného teoretika Jindřicha Chalupeckého. 

Balcarova knižní a grafická tvorba nevznikala na okraji jeho volné tvorby, ale byla její plnohodnotnou součástí. Pracoval hlavně se šablonovým písmem a textovými fragmenty, které představují útržky komunikace a vyjadřují její vyprázdněnost. Vytvořil známé filmové plakáty k Hrabalovým Perličkám na dně, Felliniho Silnici a k Wylerově Velké zemi, nebo divadelní plakáty k prvním hrám Václava Havla (Vyrozumění, Zahradní slavnost). Za plakát Bílá velryba získal v roce 1962 v Paříži Cenu ToulouseLautreca. Nejrozsáhlejší část jeho designerské práce však patřila knihám a časopisům, vydávaných nakladatelstvím Odeon. Navrhl například obálky a úpravy mnoha svazků Malé řady soudobé světové prózy a mezi lety 1964–66 upravil tři ročníky Světové literatury.