Malířka a grafička Jaroslava Pešicová (1935–2015) je nejčastěji spojována s proudem tzv. nové figurace. Výstava představuje výběr z nejdůležitějších etap její tvorby. Prostřednictvím několika plastik současně přibližuje vzájemnou spolupráci s jejím manželem, sochařem Františkem Štorkem, s nímž se seznámila během studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Vedle toho se na výstavě nalézají díla slavného amerického umělce Roberta Rauschenberga, považovaného za průkopníka postmoderního umění. Přestože se Pešicová umělcovými díly zřejmě nikdy přímo neinspirovala, používala velmi obdobné tvůrčí principy, založené mimo jiné na citacích banálních obrazových předloh (pohlednic psů, koček a květin), na práci s koláží nebo na hybridním spojování různých fragmentů. Konfrontace Pešicové s Rauschenbergem otevírá obecnější úvahy o povaze „nové figurace“ a jejích vztazích k postmoderně, která je v českém prostředí většinou spojována až s nástupem generace tzv. Konfrontací v osmdesátých letech. K výstavě vychází katalog v grafické úpravě Terezy Hejmové.