Výstavu jednoho z klíčových obrazů Jana Preislera (1872 - 1918), který se dnes nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze, připravil znalec Preislerova díla prof. Petr Wittlich. Obraz dokumentuje zajímavý zlom ve vývoji autorovy tvorby; jeho komplikovaný vznik dokládá existence hned pěti (!) malířských studií, což je i na Preislera, který svá díla důkladně připravoval kresbami i drobnějšími verzemi, velmi nezvyklý počet. Jedna z nich se nachází ve sbírkách GAVU Cheb.

Obraz uzavírá předchozí Preislerovo období spojené s tématem jezdce u jezera, které vyvrcholilo v roce 1904 slavným Černým jezerem, založeném na černobílé škále, která v různých nuancích prostupuje celý obraz. Zároveň otevírá etapu novou, v níž malíř znovu řeší problém barvy, povzbuzen ohlasem legendární pražské výstavy Edvarda Muncha v únoru a březnu 1905. Preisler jako čelní představitel SVU Manes, který ji organizoval, Muncha v Praze provázel a pro výstavu dokonce navrhl plakát. První dvě jsou ještě založeny na polaritě černé a bílé, další tři už rozvíjejí barevnou škálu, vycházející z tónu ženina šatu. Ten se přitom zákonitě implementuje do barevné struktury každého obrazového celku. Červená, fialová a žlutá tak soutěží v jednotlivých studiích o ovládnutí chromatiky a s tím se mění jejich poetická nálada, založená na smyslové a psychické rezonanci barvy. Výsledné dílo je klasicky klidné, i když malířův rukopis a cítění bohatých souzvuků barev ho naplňují velkým vnitřním životem. Celá série tak prokazuje Preislerovo mistrovství a jeho schopnost proměnit symbolistické téma ženy jako sfingy silou barevného vidění. Stylizovaná žena-sfinga už není chápána jako dekadentní femme fatale, ale jako personifikace přírody, která v bohaté Preislerově barevné dekoraci dává tématu jinocha kosmické naplnění.