Český divák má po sto třiceti letech příležitost znovu na vlastní oči uvidět velkoformátový akvarel Hanuše Schwaigera (1854-1912), který svého času vyvolal senzaci. Naposledy jej domácí publikum mělo možnost spatřit v pražské soukromé galerii Ruch z kraje roku 1887 v rámci první souborné výstavy jeho díla v české metropoli. Již předtím se Schwaigerův obraz představil ve Vídni a na mezinárodní výstavě v Mnichově. Když v roce 1957 publikoval Miroslav Lamač dosud rozsahem nepřekonanou monografii Hanuše Schwaigera, považoval tento akvarel za ztracený. Schwaigerovi Novokřtěnci pak byli dalších padesát let známi pouze z nepříliš kvalitní černobílé reprodukce a z pozdější, umělcem významně revidované varianty z roku 1886, která se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze. O to větší překvapení způsobila v roce 2005 zpráva, že se dílo nachází ve sbírkách Muzea umění v polské Lodži. Historická kompozice Novokřtěnci v Münsteru zachycuje dramatickou epizodu z dějin náboženské reformace, ovládnutí vestfálského města chiliastickou komunou v letech 1534-1535. Rok a půl trval pokus věrných Jana z Leydenu proměnit Münster v „druhý Jeruzalém" v očekávání druhého příchodu Krista. Po celou dobu bylo město obléháno vojskem katolického biskupa Waldecka, které také nakonec vyhladovělé a vnitřně rozvrácené město dobylo. Pro novoromantickou senzitivitu Hanuše Schwaigera se tato látka stala ideálním impulzem k vytvoření ambiciózní kompozice, první po ukončení studia na vídeňské akademii. Zužitkoval v ní všechny dosud nabyté umělecké zkušenosti: práci s literárními texty, příklad svého profesora Hanse Makarta, studium historických reálií a v neposlední řadě inspiraci starými mistry. Obraz předcházela nekonečná série studií jednotlivých postav. Pozorného diváka jistě překvapí, že Schwaiger umístil dramatický výjev do kulis poskládaných z architektonických detailů jeho rodného Jindřichova Hradce.