Malíř Gabriel Max (1840–1915) pocházel z významné pražské sochařské rodiny. Studoval v Praze, Vídni a Mnichově, kde se natrvalo usadil a dosáhl značných úspěchů. V roce 1879 byl jmenován profesorem mnichovské Akademie a v roce 1900 byl povýšen do šlechtického stavu. V mládí se proslavil sugestivními obrazy křesťanských mučednic, záhy však svůj tematický rejstřík rozšířil o historickou, žánrovou a portrétní malbu. Jeho specialitou se stal tzv. opičí žánr, v němž se odráží jeho záliba v chovatelství opic stejně jako trvalý zájem o přírodní vědy. Během svého života vybudoval rozsáhlou přírodovědnou sbírku, zaměřenou především na původ člověka, s kosterními ostatky primátů a předků člověka.

I když pocházel z německojazyčné rodiny, v českém prostředí byl vnímán jako „slovutný náš krajan“. V českých sbírkách je dodnes uchovávána celá řada jeho děl, obrazy opic se však mezi nimi objevují sporadicky. O to cennější je současná výstavní prezentace jeho nově objeveného obrazu ze soukromé sbírky, spadajícího právě do kategorie opičího a animalistického žánru. Obraz Čtenáři Fliegende Blätter patří mezi jeho nejbizarnější díla. Zachytil zde hned čtyři druhy: opice, slony, lva a pštrosa. Hybateli děje jsou opice – orangutan a dva šimpanzi, kteří ukazují sloní rodince a odpočívajícímu lvu humoristický časopis Fliegende Blätter, v nichž si sloni a lev prohlížejí vyobrazení sebe samých. Na horizontu otevřené písčité pláně zalité hřejivým sluncem uhání na velkém pštrosovi další šimpanz s cylindrem na hlavě.