Není zcela jasné, zda se dnes ještě lze vztahovat či vracet k romantickému údělu umělce nesoucího citovou i významovou tíhu světa. Jasné ovšem je, že něco z této odpovědnosti a touhy je ve Filipovi Dvořákovi – umělci, jenž tak rád dohledává estetické a významové fragmenty minulosti; té minulosti, kdy slovo „ornament“ bývalo samozřejmostí a měsíc a oblačné nebe se mohly malovat bez ostychu. Tento vztah je ovšem nesen jasnozřivou melancholií či povzdechem, který cítí, že teď je něco v nepořádku. Filip Dvořák (*1990), vítěz Essl Award či Ceny kritiky pro mladou malbu a absolvent malířského ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, už z mladého věku našlapuje do věku středního, aby s neutuchající invencí dál vyprávěl a konstruoval příběhy umění, jež nás vracejí k podstatě existence.