Jan Svoboda (1934-1990) se stal legendou české fotografie už za svého života. Téměř patnáct let po smrti svého nositele dorostla tato legenda téměř faustovských rozměrů a postupně počíná zahalovat samo dílo svého tvůrce. Svoboda jako největší následovník Josefa Sudka, Svoboda jako mystický vyznavač světla a stínu, Svoboda jako prostý venkovský člověk vydaný napospas městu, Svoboda jako jediný „umělec" mezi českými fotografy, všechna tato i další tvrzení stále více zasouvají samotného autora do černobíle definovaných pozic, které jen málo vypovídají o skutečném rozsahu a důležitosti jeho díla.